Deník 7 Days to Die – epizoda 2.

Nebe plné červánků by mohlo hrát do karet velké romantice. Ovšem pouze tehdy, kdyby byl svět v pořádku a nebyla zombie apokalypsa. Nebyl tedy příhodný čas k tomu, abych se jimi kochal. Práce nepočkala a tak jsem se musel vrátit do kruté reality přežití. Postupně se blížil večer pátého dne. V začátcích je dobé noci využívat k těžbě nebo opravování či výstavbě.

Takže jsem neváhal a poopravil nějaké nesrovnalosti v interiéru mé základny. Hlavní prací večera byl otvor do sklepení, který jsem však musel vyhloubit pěkně ručně. Využil jsem rozšířený design bloků a udělátek, které verze hry 20.2 nabízí. Postavil jsem si taková ta šikmá vrata do sklepa, které jsou k vidění v amerických filmech. Nevypadalo to vůbec zle. Kamení a štěrku bylo cestou dolů spoustu.

Na druhý den ráno jsem se vydal na poslední průzkumný výlet do přilehlé městské části. Prošel jsem postupně stavbou, zastavárnou a několika menšími domky. Vzhledem k chabým zbraním a nedostatku všeho, jsem ocenil na výsost policejní obušek. Celkem účinná zbraň do začátku, požírajíc sice hodně staminy, ale když jsem vylákal zombíky z domu na ulici, byla možnost odcouvat a staminu zpět nabrat. A co víc, nestálo to žádnou munici.

V jednom domě mě překvapila stojící figurína hned nad žebříkem. Když jsem se rozhodl vlézt na půdu a otočil se, stála ode mne asi půl metru. Leknul jsem se jako prase 😀 Zhruba v poledne šestého dne se náhle zatáhla obloha a celé pusté město začalo působit ještě více depresivněji. Nepřidala tomu ani blížící se horda zombíků v čele se dvěma policisty.

Odpolední setmění. Nemějte strach z přepadení, je tu policie!
Zombie Policajt: je hodně odolný. Díky své nadváze se pohybuje pomaleji, ale nenechte se zmást. Jakmile dosáhnete určitého bodu jeho poškození, rozběhne se proti vám. To by samo o sobě nemuselo být až tak děsivé, ale jakmile se k vám v tomto modu přiblíží, zastaví se a vybouchne. Je tedy třeba být obezřetný při vniku do úzkých prostor domu, kde nadělá nejvíc paseky. Během Bloodmoonu může solidně ohlodat vaši obranu. Jeho devízou je také plivání jakési radioaktivní sračky do dáli. Výhodou je, že se ji lze vyhnout. Ve chvíli plivání se totiž zastaví. Celý útok je tak celkem pomalý. V otevřeném prostranství stačí odcouvat, uhnout jeho plivanci a odstřelit ho z dálky.

Každý výlet jednou musel skončit. A jako za starých časů se oslavně zpívalo „Sláva, nazdar výletu, nezmokli jsem, už jsme tu!“ tak jsem se vracel i já zpět do své základny se připravovat na první Bloodmoon. Až na to, že jsem promokl, nic neslavil a zbývalo mi necelých 24 hodin do příchodu druhé hordy. Rozhodl jsem se tedy poprvé neexperimentovat a postavit pevnost, jejíž princip jsem zahlédl ve vodách Youtube.

Jde o princip stavby, kde se zabedním v jedné místnosti tři metry nad zemí a díky jedné rampě navodím v zombie mozku chuť cestovat k čerstvému masu pouze tudy. Neměli by tedy mít tendenci bourat nosné sloupy a já je v bezpečí přes okýnko mohl jednoho po druhém buď rovnou zabít nebo shodit. Spadlý padlý by se pak měl opět tendenci vracet na náběhovou rampu a takhle pořád dokola než se rozední a zavlaje má pomyslná vlajka vítězství. 

Takhle to uvidí zombíci. Vejdou na pás smrti, muhehe. V dáli zahlédnou zamřížovaného Hellyho a dostanou na něj chuť..
Domov (základna) vs. Pevnost BM: Záleží tu hodně na každém hráči. Když jsem s hrou začínal, stala se pevností i domovem jedna budova. Tedy místo kde jsem žil, měl skladiště a zároveň jej vůkol opevnil pro nadcházející BM. Postupem času jsem se začal rozhodovat ke dvěma variantám. Postavím si místo k žití a BM absolvuji v jiné budově. Mnohdy kousek od domova. Má to výhodu v tom, že pokud ji neubráním, nezničí se mi sklad atp. Samozřejmě je tu velké množství variací, jako zakopat se pod zem, kde žít a pevnost na BM mít na povrchu. Možností je dost.
A takhle to po dokončení „vchodu“ uvidím já. Budu zcela v bezpečí a ještě budu moci útočit.

Jak už to tak bývá, když stavím, vždycky mě otravuje nějaká menší zombie skupina. Tentokrát to přišlo vhod. Mohl jsem průběžně testovat jejich zbytky šedé kůry mozkové. Vypadalo to, že budova bude opravdu fungovat. Zatoulaná zombice se snažila dostat po rampě přímo za mnou. „V jednoduchosti je krása, na první Bloodmoon (BM) to bude stačit a ještě se pobavím!“ řekl jsem si. Z výletů po městě jsem si přinesl nějaké střelné zbraně, nic moc nábojů, ale také spoustu veteše. Třeba kýble s barvou. A tak když už jsem měl postaveno, do večera daleko, jal jsem se zkrášlit svoji pevnost barevnou výmalbou.  Potom už bylo třeba jen pro jistotu rozesít několik kůlů a bodáků okolo, takže jsem se vrhl na dřevo. 

Přes den jsem měl spoustu dobrovolníků testovat padací dveře nebo blok?
Takhle to vypadá ze silnice. Minimalizmus jméno mé. V dáli lze vidět náš domek.
Pohled na základnu zády od našeho domku.
Asi nejkomplexnější pohled je z boku.
A posledním pohledem je nadhled 😉
Iracionální chování zombie: Jakmile vás jeden zmerčí, jde k vám. Skupinka také. Ovšem pokud jste v budově, nebo schovaní snaží se k vám dostat v rámci nejsnazší cesty. Zpravidla zvolí nejrychleji rozbitelný blok jako okno, dveře atp. Ale nebývá to pravidlem. Hlavně když se horda zasekne na jednom bloku. Začnou skákat po sobě a jsou schopní z ramen toho pod ním vyskočit třeba na střechu a dostat se vám do zad přes půdu. 
Základna i domov jsou blízko sebe.
Nakonec jsem místo padacích dveří zvolil betonový blok. I tak lze zombíky dobře zasáhnout.

Sedmá hodina večerní a já byl připraven. To je ta chvíle, kdy si zajdu ještě do skladiště dovybavit jídlem, lékárničkami, dodatečnými zbraněmi, vodou atp. Vybavení na první BM skýtalo: policejní obušek, trubkový kulomet a pistole s pár desítkami nábojů, základní luk se stovkou šípů a naděje. Zalezl jsem do své základny, strop byl vysoký tři bloky od podlahy, připadal jsem si v něm jak v bunkru. Dodávalo mi to sílu nedobytnosti. Rampa fungovala už přes den, na jejím konci je otvor o šíři jednoho bloku, kterým jsem je bravurně mohl mlátit. Okolní mříže mi zajistili bezpečí i rozhled a možnost střelby do okolí. 

A je to tu, Bloodmoon v plném proudu.

Bloodmoon začal dle předpokladů. Setmělo se, nebe zarudlo a zombie prchali z dálky přímo k mé rampě. Nabíhali jeden po druhém. Některé jsem řezal obuškem, někteří spadli a vraceli se zpět zranění. Jiní se mezi sebou hašteřili  shodili se navzájem. S ubíhajícím časem začalo množství a agrese zombie narůstat, tak jsem použil i střelné zbraně. Nábojů bylo jen nepatrné množství a tak jsem zjistil, že jsem si nepřibalil do své výbavy vystřízlivění. Ovšem bezmozci mě hned posadili do reality. Obuškem jsem je mlátil skvěle, jenže docházela stamina a dokázali mě zasáhnout. Navíc se horda namačkala na sebe a dokázali se dostat na střechu. S tím pan architekt jaksi nepočítal 😀 Zatímco jsem slyšel dupot více a více nohou nad sebou, měl jsem co dělat s davem přede mnou. Vydržel jsem odolávat skoro do druhé hodiny ranní. Můj konec byl, když se horda prorvala přes rampu a když jsem chtěl utéct přes střechu, provalila se i tato zeď. 

Začátek konce. Zombíci mě prostě přechcali a začali spolupracovat.
Zmrtvýchvstání Hellyho a chuť na odplatu
Jó ulice jsou jako sen…

Po smrti rozcupováním jsem se probral ve svém domku nedaleko od BM pevnosti, nebo toho co z ní zbylo.  Bylo to jen přes silnici. Takže jsem vzal do hrsti vše, čím se dalo bránit a vrhl se na boj dle zákonu ulice. Zbytek BM probíhal na přilehlé silnici, kterou lehce osvětlovalo město a tak jsem nebyl úplně marnej naháč ve tmě. Naštěstí BM slábl a horda se zmenšovala a já přežil až do rozednění. Rozladěný z nezdaru jsem se pak vydal na průzkum, looting a levelování postavy do blízkého okolí. Už to chtělo nějaký dopravní prostředek. Cestou necestou jsem navštívil lesy, spáleniště, armádní sklad a potkal medvěda. To bych trošku rozvedl. Procházel jsem si městem kolem jedné hodiny ranní. Kapsy plné bordelu, jak se na správného lootera sluší. Až mi kalhoty spadly pod kolena. Bylo třeba se vrátit domů a „vysypat se“. Zatímco jsem koukal do mapy vynořil se ze tmy medvěd. Povislé kalhoty spadly ještě o píď pod váhou mých výkalů a já se jal boje na život a na smrt. Před medvědem jsem utekl na střechu autobusu a odtud neúnavně pálil ze svého pravěkého luku. Přišlo mi, že je snad nezničitelný. Nakonec padl, ale vypadal jak jehelníček. 

Dmitrij Medveděv
Medvěd lesní - je skvělým kamarádem do nepohody. V začátcích hry je to ten lesní kápo, kterého obcházím ihned, jak v dáli zahlédnu jeho siluetu. Obcházím tak někdy velké kameny, protože se děsím čehokoliv zavalitého za horizontem. Medvěd je hodně odolný a v začátcích je dobré útočit z výšky, nebo z krytu. Z jednoho padlého medvěda je hodně masa a kůže.
Dmitrij Medvěděj jako držák šípů

Jakmile jsem si vytáhnul kalhoty zpět o pár centimentrů nad kolena, vyložil nechtěný náklad, vydal jsem se domů. Šel jsem cestou zpět tak, abych odhalil nová místa. Jedním z takových byla lesní rokle, kde bych si v budoucnu mohl postavit nějaké letní sídlo 🙂 Objevil jsem nový krámek, lesního obchodníka a došel až na okraj mapy. Tam se rozkládal oceán, jehož konec z břehu nebylo vidět. Z přírody jsem se vracel přes centrum města, kde jsem po cestě sejmul pár zombíků v ulicích a vrátil se pokojně do svého domku. 

Devátý den a prostředí, které vybízí k výstavbové vizi.
Další obchodník se určitě hodí!

Devátý den končil a já se věnoval domácím pracím. Uklidil inventář, opravil nářadí a konečně jsem mohl postavit první dopravní prostředek! Moje nové bílé kolo nevydrželo stát bez hnutí dlouho a desátý den po rozednění jsem ho hned vyvez. Mohl jsem být všude zase o chlup rychleji a bezpečně. Hodně jsem následující dny jen jezdil po okolí a odhaloval mapu. V poušti jsem zahlédl velkou americkou vojenskou základnu, které byla v okolí zaminovaná. Necítil jsem se nato, že bych se z ní dostal živý, takže jsem se vrátil domů.

Čekal jsem deset dní na chvíli, až zahodím permanentku pěškobusu a budu kol-mobilní!

Dvanáctý den započal a zase se blížil BM. Věnoval jsem svou pozornost zahradničení. Když jsem si tak v klidu okopával záhonek, objevil se za humny drak. Nebo spíš lépe řečeno Screamerka. Ta holka umí překvapit a být pěkně otravná. Hlavně ve chvíli, kdy zrovna něco děláte. A já zrovna vyráběl díly na motorku – minibike. Vyběhl jsem z domu, pobil ji i její párty kamarády a dokončil výrobu. Minibike jsem zkompletoval před osmou ranní. I když kolo slavilo tak obrovský úspěch, nestihl jsem si ho řádně užít. Každopádně jsem se stal mobilním a bylo nasnadě si svůj vozový park začít zastřešovat.  Začal jsem před domem stavět malou garáž. 

S prvním raním rozbřeskem jsem popadl pumpičku, záplaty a jel na projížďku.
Zahradničení: Oproti starším verzím je tu zahradničení trošku jinak vedené. Sázet lze do truhlíků a jejich výroba není zrovna levná, pokud jste megaloman jako já. Vždy chci mít obrovská pole a všeho dostatek. Suroviny k výrobě truhlíků jsou dostupné, až na shnilé maso (hnojivo). To trvá nasbírat celkem dlouho. Ale pokud se zaměříte přímo jen na jeho sběr, doporučuju jezdit po silnicích a rozebírat (nožem, sekerou) povalující se mršiny podél cest. Jinak lze shnilé maso získat i ze zombie psů, medvědů, supů atp. Rovněž doporučuju vylepšovat vlastnost zahradničení, vyplatí se to.
Zombice z naší ulice.
Screamer zombie: Ve starších verzím byla více podobná té ženské z filmu kruh, co vylézá z televize. Ve verzi 20.2 přišel řádný facelift a vypadá ještě hnusněji než dřív. Ale její vlastnosti zůstaly zachovány. Obvykle se pohybuje sama ve vašem blízkém okolí. Její sténání lze zaslechnout, i když není úplně ve vašich zádech. Jakmile vás zahlédne, převládne v ní obrovský záchvat a začne hrdelně řvát do okolí. Tím přivolá skupinu dalších zombie. Nechcete aby se vám potulovaly holky ve větším množství okolo vás. To je pak takový malý BM ve dne :D Dobré je ji likvidovat z dálky, skrčený, tiše a střelecky. Ve chvíli kdy nechcete jít na výpravu, je dobrým zdrojem farmení zombíků v poklidu vašeho blízkého domova.
Výstavba garáže – základ alá Minecraft
Už to vypadá lépe a hlavně ty rolovací vrata jsou kůl.

V nové verzi se totiž přidalo několik nových garážových dveří. Zahlédl jsem je pravděpodobně spíš někde na nějakém strýmu, než že bych se pídil po 7days wiki. Systém garáže měl plnit několik účelů. Předem vjedu, stáhnu rolovací dveře a zadními dveřmi vejdu domů. Nakonec jsem na střechu garáže přidal bedny, které poslouží k rychlému vyprázdnění z výpravy a pozdějšímu vytřídění do skladu. Dvěma slovy: bordel truhly. Prosvítil jsem vnitřek vhodně umístěnými svíčkami (ať žije bezpečnost) a kochal se svou genialitou. Skutečnost, že garáž povede ještě k dalšímu šikovnému účelu jsem tehdy ještě netušil. Ale o tom zase příště.

Na střeše lze vidět ty bordel bedny. Vrchol nevkusu.
Děkujeme firmě Secure Roll.
Minibike, kolo i já se semka v pohodě vlezeme! Sice mám děravou nádrž, ale ty svíčky jsou bezpečné.
Author: Hellhouse99
V poslední době si plním herní resty a dohrávám hry. Prakticky denně jsem na Databazi-her.cz Věnuju se občasnému strýmování na Twitchi Záznamy jsou k vidění také na Youtube kanále spolu s další dřívější tvorbou. Vyskytuju se dost často na Discordu, mám svůj Kutloch Budu se snažit častěji psát semka na web 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *