Herní zápisník – Minecraft #01 – Startuji nový svět
Je to tu po dlouhé době zase. Má neutuchající archivářská touha založit si vlastní dlouhotrvající herní deník ze hry Minecraft. Plně doufám, že s tím naložím daleko lépe, než v předchozích pokusech. Tentokrát nebudu vydávat článek ihned po dopsání, ale budu se snažit kontinuálně vydávat tak, abych měl vždycky nějaké oběživo v archivu připravené k vydání.
Ale od nudného úvodu se pojďme ponořit do úvodních detailů hry. Počet hodin, které jsem strávil v Minecraftu nemám tolik změřené, jako na Steamu u hry 7 Days to Die. Ovšem střídavě ji hrávám zhruba od roku 2014, kde jsem si vytvořil nádherný krychloidní umělý ostrov. Podobně jako šejkové v Arábii jsem se vrhl na postavení svého ostrova uprostřed oceánu. Tenkrát jsem znal jen základní věci jako výroba nářadí a co se kde na jaké úrovni nachází za nerosty.
Od té doby uplynulo deset let! Během téhle doby jsem střídavě MC hrával a schválně jej měsíce nezapínal, protože se stávalo, že jsem se k ničemu dalšímu ze světa her pak nedostal. Po očku jsem sledoval různá videa na YT, ve kterých ukazovali tvůrci nové updaty hry. Léta plynula a do hry se už přidalo neuvěřitelné množství novinek, které mě začaly spíše odrazovat. Takže jsem se zasekl na verzi 1.16.5. Tohle by měla být ta poslední, před velkým updatem obřích jeskyní a nových biomů. Popravdě, právě ty jeskyně mě vůbec neoslovily, ba naopak.
Následující seriál herního deníku bude z verze 1.16.5. Nejsem ani velký fanda modů, hrávám rád čistou vanilu survivor. Jediné, co možná zvážím je mod mapy nebo replay mod. Toliko k úvodu a teď se pojďme ponořit k mému hraní.
Helluland 06/2024
Poslední dobou, když zakládám nový herní svět, daří se mi spawnout v místě klasického biomu. Všude okolo stromy, nedaleko voda a planina. Tentokrát tomu nebylo jinak. Ovšem k planině jsem se musel dostat z malého ostrůvku uprostřed rozsáhlé bažiny. Dlouho jsem neviděl takhle hezky vygenerovanou bažinu. Většinou jde jen o malé nerovné kousky, ale v tomto světě se vygenerovala dlouhá rovinatá plocha, ne kterou se z kopce dobře kouká.
Na začátku tedy probíhaly klasické přípravy. Kácení stromů rukama, zisk základního materiálu k výrobě pracovního stolu a na něm poté kompletování základní dřevní výbavy – krumpáč, sekera, meč. Vyrazil jsem z lesa s pocitem, že už mám u sebe do startu celkem dost materiálu. Po cestě z hustolesa se mi podařilo v malé jeskyni na povrchu vytěžit nějaký kámen a vylepšit si tak dřevěnou výbavu na kamennou.
Souřadnice SPAWNu: 30.500/63.0/-249.500 Souřadnice bažiny: -294/75/-390
Když jsem se dostal na okraj lesa, zastavila mě právě rozsáhla bažina. Nebylo vidět na její konec ani z přilehlého kopce. Naznal jsem tedy, že nebude od věci riskovat a přechod přes ni nechám na druhý den. Zakopal jsem, se ve skalisku a zkusil s přicházející nocí štěstí těžit železo. V temných chodbičkách nebylo nic, jen základní kámen. Důležitost světla byla na místě. Tavná pec a pálení dřeva na uhlí se hodila k přežití první noci skvěle. Vyrobil jsem také nějaké pochodně a vyčkával na příchod dalšího dne.
Když dopadaly první sluneční paprsky na mé čouhající čelo z díry ve skále, přestal jsem se krčit a vyskočil ze skrýše ven. Sláva novému dni. Bylo třeba se rychle přepravit přes bažinu a doufat v nalezení nějaké hezké pláně, kde bych se zabydlel. Postavil jsem loďku, nasedl a vyplul. Tam kde bažina nebyla úplně hluboká se dokonce vyskytovaly ovce, což bylo naprosto skvěle načasované. Získal jsem z nich vlnu a maso. Díky vlně se tak konečně v noci vyspím ve vyrobené posteli a nebudu se muset schovávat.
Začátky v Minecraftu jsou vždycky zábavné v tom novém prozkoumávání. Takže když jsem z člunu zahlédl v bažině mezi stromy chatku čarodějnice, neodolal jsem a risknul nečekanou návštěvu. Doma nikdo nebyl. Ta ludra totiž čekala venku schovaná za stromem, takže se z téhle hry na schovávanou stala hra o přežití. Po hysterickém útěku a následnému přímému útoku do zad se mi podařilo čarodějnici porazit i kamenným mečem. Můj život sice visel na vlásku, ale přežil jsem. Do pohody mě vrátilo maso z ovcí, které jsem upekl v peci. Vůně masa přebila ten bažinoidní smrad v okolí, já se hezky najedl a uzdravil.
Bylo na čase zmizet z tohoto nehostinného prostředí. Ta zpropadená bažina přece musí mít konec. A ten byl už blízko. Po doplutí na nejbližší břeh jsem prakticky vystoupal jako praotec na kopec a zvolal: „Hle, planina, zde se usídlím“. Výhled nádherný a zdálo se, že se tu na lukách pasou nejen ovce, krávy, ale i slepice nebo koně. Pro start je tohle místo prostě to nejlepší, co mě mohlo potkat.
Někdo by očekával, že se začnu zabývat místem stavby prvního domu. Dlouhé přemýšlení nebylo potřeba. Místo odkud jsem koukal na louku pode mnou bylo jasné pro stavbu tábora. Postel, truhla, pracovní stůl a obavy jsem nechal na tomto parádním místě a seběhl dolů na louku sekat trávu. Měl jsem v plánu začít hru s větším obilným políčkem, abych mohl uživit sebe, ale i v budoucnu ochočenou zvěřinu v ohradách.
Umístění pole nepodléhalo dlouhodobému plánovaní. Na kopečku, v místě mého tábora, byla totiž vodní plocha. Takže zavlažování bylo zajištěné přírodně a nemusel jsem se starat o složité vytváření záhonů. Prostě a jednoduše jsem okopal okolí vodní plochy a celý stack (64) semínek obilí zasadil.
Následující dny byly věnované kácení velkých masivních dubů v přilehlém okolí. Vystavěl jsem základní schodiště k mému táboru směrem na louku a zpět. Když se stromy začaly od mého domku vzdalovat, přišla vhod základní „farma“ na stromy, což v praxi znamená vysázení stromořadí v určitém sledu za sebou. Umožňuje to rychlejší a obnovitelnou těžbu dřeva na jednom místě. Nehyzdí se krajina a nemusím běhat za dalšími stromy kilometry vzdálenými.
Prvních několik dní bylo za mnou. V blízkém okolí se nacházela pěkná trhlina, kterou určitě nenechám neprozkoumanou. Ovšem na to je ještě nějaký ten den čas. Zprvu se musím zabydlet, zprovoznit si stálý přísun jídla a pak se vydat v základní zbroji na průzkum. Začal jsem na tom pracovat ihned po první sklizni obilí. Upečený chléb mě nasytil a na obilí jsem nalákal první krávy do ohrady. Ještě bude třeba někde řádně kopnout a vykutat dostatek železa na výzbroj. Ale o tom zas příště.