Chuchel (2018) dohrán
Dnešním dnem si můžu opět odškrtnout další herní rest z mé bohaté knihovny na Steamu. Začal jsem si tvořit takové seznamy her, které bych v tamních poličkách oprášil a dovedl je do řádného konce. Díky tomuhle „systému“ se mi zadařilo za posledních pár měsíců dohrát více her, než za celý minulý rok. Pravda, jakmile zapnu 7 Days to Die nebo Minecraft, do uší libovolný podcast, jde hraní příběhovek na vedlejší kolej. Ale je to příjemný relax!
Za hrou Chuchel stojí Amanita Design. Jejich osobitý styl her je na první pohled rozeznatelný od těch ostatních. Osobně jejich kousky řadím něco mezi hru a umělecké dilo. Mnohé výjevy z jejich her nemohly vycházet ze střízlivého stavu. A to myslím v tom nejlepším slova smyslu. Od Amanity mám za sebou dohrané první dva Samorosty, lehce jsem si osahal Machinarium a Botaniculu. U každé z nich jsem si mnohdy zapřemýšlel, kde na to do prdele došli?! Jejich fantazie je někde na jiné planetě a proto mají jejich hry takový úspěch. Klobouk dolů před vašimi výtvory!
Chuchel měl úspěch i v zahraničí. A to nejen v roztodivné výslovnosti, kdy se na streamech ozývalo šušel, chušel a podobné zkomoleniny. Nebývalý nárůst korektnosti ve společnosti a politice se dostala i do světa her. Bohužel se to dotklo i Chuchla, kdy původní postavička byla od autorů černá, což se nelíbilo bojovníkům za lepší svět a musel být Chuchel přebarven z černé na barvu oranžovou. Místo otroka 19.století v něm tak začalo víc lidí poznávat hokejistu Jakuba Voráčka. Ten se však proti takové podobě neošíval a tak se další přebarvování nekonalo.
Chuchel přináší hratelnost stejnou jako předešlé tituly. Je to hravé umění se sympatickou a rozvernou hlavní postavou chomáče chlupů s kloboukem. Oproti Botanicule nebo Samorostovi je obtížnost nízká. Hra je svižná a v každé obrazovce se příliš nezdržíte. Osobně jsem ji dohrál za bezmála tři hodiny. Do toho jsem odbíhal jíst a uvařit si kávu, která u takového počinu nesmí chybět. Příběh je jednoduchý. Připomíná mi to animovaný film Doba ledová, kde si malou roli střihla veverka, jež stále naháněla svůj ořech. Ten ji v poslední chvíli někam odlétnul, spadl a tak bláznivá honička pokračovala dál a dál. Stejné je to i u „Šušela“. Ten pro změnu v celém toulání se po jednotlivých obrazovkách nahání líbivě vypadající třešničku.
Ta se mu vždy někam zakutálí, nebo mu ji odtáhne jeho „pejsek“ se kterým vede o třešinku boj. Na každé obrazovce musíte vyřešit lehounkou hádanku, nebo jen prostě vyzkoušet proklikat všechny možnosti. Ovládání je nenáročné, ke hraní postačí myš a i když je obtížnost nízká, hra vám sama nabídne po čase nápovědu, kterou nemusíte využít. Jde o jednoduchý artový nákres tužkou na papír co máte udělat. Zapadá to celkově do potrhlé stylizace celé hry.
Chuchel není třeba tolik popisovat. Jeho kouzlo tkví v objevování situací a animací, které nám autoři připravili. Hra je dlouhá tak jak má být, stereotyp nemá šanci. Povětšinou hltáte abstraktní tvary a tvory, co umí a těšíte se do další lokace. Potěší minihry, které vzdaly hold klasickým videohrám nebo také skvělý „dabing“ a hudba v lokacích. I když Chuchel změnil barvu, na zábavnosti se nic nezměnilo. Já se bavil náramně a odškrtávám si další splněný herní rest!
