Deník 7 Days to Die – epizoda 4.

Když padl poslední zombík ve třetím Bloodmoonu, sedl jsem ještě za tmy na minibike a projel se po okolí. Posbíral jsem nějaké věci, které tu nemrtví zanechali a užil si východ slunce. Abych zahnal mysl do lepších kolejí, začal jsem se jen tak toulat a loudat po okolí. Sem tam jsem se svezl na minibiku severně k rozcestí, sesedl a pohlédl z kopce na rozprostírající se velkoměsto zasypané sněhem.

Pohled to byl romantický, ale neužil jsem si ho příliš dlouho. Sice nebylo možné dohlédnout na konec města, ale bylo lehké vidět za svými zády šelmu, která je tak typická pro zimní biom – horský lev. Osobně jsem tuto šelmu nazval pumou a budiž ji tak dáno i v následujících příspěvcích. Hra prostě umí vždycky najít chvíli, kdy umí překvapit.

Sice se puma neměla k útoku, ale leknul jsem se nehorázně 🙂 Ale což, masa a kůže není nikdy dost. Faktem je, že jsem začal přemýšlet o větším farmaření. Masa jsem měl dostatek, ale jeho příjem byl nestálý. Chtělo to víc plodin, větší plochu, větší výnos. Musel jsem se porzohlédnout po lepším a zajímavém místě k žití. Rozpadlá garáž na kraji města svůj účel splnila, ale přišel čas myslet více megalomansky. 

Nasedl jsem zpět na motorku, nechal ladem zbytek hnijících ostatků „pumy“ a vracel se domů. Psal se už třiadvacátý den. Člověk ztratí pojem o čase, když se jen tak toulá s plnou nádrží po světě. Zajel jsem domů, posbíral věci k prodeji a jel je před zavíračkou prodat do krámu za rohem. Když jsem vyšel ven, koukl do mapy, ihned se mi spojila vize nového bydlení. Hned u obchodníka vytváří místní silnice „kruh“ s travnatým ostrůvkem uprostřed.

Evokace naskakovala a sílila a já se jal hrubých nákresů. Je to obrovský prostor pro dům na bydlení, sérií záhonů, Bloodmoon pevnost a ještě zbyde spousta místa! Vize takového malého „sídliště“ se zhmotnila. Začal jsem zprvu stavět chodník okolo silnice, s tím, že tu v budoucnu bude i elektrické osvětlení. Sežralo to hodně dřeva, což zase probudilo další touhu po vybudování místa se znovu obnovitelnými výsadbami stromů. Stromový sad jsem vybudoval hned za obchodníkem v jeho zadní části. Všechno se zdálo být skvělé a blízko. 

Ještě předtím bylo nutné vybudovat mezi náčrty záhonů a domku k bydlení také umístění Bloodmoon pevnosti. Nebylo třeba vymýšlet nový typ. Starý systém fungoval. I když na Youtube je toliko inspirací k jednoduchým pevnostem, já si stále jel svou. Jediným vylepšením byla třetí vrstva zdiva. Ta další následovala později. Dvacátý pátý  den by myšlenky a nápady ke stavbám neunesla ani „zeď úkolů“, která byla obvyklým zápisníkem v Minecraftu. 

Vždycky jsem od nápadu odskočil, stavbu lehce načrtl pomocí dřevěných desek a šel se zase věnovat nové myšlence. Tou bylo vybudovat rychlosklad hned po levé straně obchodníka. Vize byla jasná. Nad silnicí postavit tunel, na jehož stropě bude soustava beden roztříděná dle potřeby tak, jak jsem byl zvyklý. 

Hrálo to prim hned v několika aspektech. Když přijedu z výpravy, nemusím nic jiného, než seskočit z vozítka a naházet věci do truhel. Tunel měl šíři celé silnice a to zaručovalo dostatečnou kapacitu skladiště. Hlavně to bylo hustý, když ještě po stranách u zdi byly výrobní nástroje jako míchačky, ohniště, chemické stanice a pece.

To byla vize, na kterou jsem musel chvíli počkat. Postavil jsem z dřevěných překližek mustr a šel se věnovat těžbě dřeva a rozšiřování stromové farmy za budovou obchodníka. Pro dobrou těžbu a opětovnou výsadbu jsem se rozhodl vystavět obrovskou prkennou podlahu, kde každý čtvrtý blok byl hliněný a čněla z něj sazenička stromu. Při těžbě se tak lehce v řadě kácely stromy a opětovně bylo vidět stejné místo pro výsadbu nového. Snad jsem to napsal srozumitelně. Přiložené obrázky leccos napoví. Obdobnou formu farmy jsem měl i v Minecraftu.

Čas s Můzou je skvělý, ale ona většinou na Bloodmoon zmizí. Takže jsem se od rána 28. dne připravoval na večerní čtvrtou vlnu zombíků. Třívrstvá pevnost rozšířená o dvě vrstvy bodáků ve vnějším perimetru slibovala poklidnou noc. Všechno šlo tak rychle od ruky, že jsem si postavil ještě pět bloků vysokou vyhlídkovou věž na střeše v jejím středu. 

S molotovem, elektrickým obuškem a upilovanou brokovnicí jsem čekal na desátou. Čas plynul, zombíci přicházeli a obrana dopadla na výbornou. Dokonce byl klid už o půl čtvrté ráno, takže byl čas na posbírání věcí po Bloodmoonu a jejich roztřídění ještě před ranním rozbřeskem .

Nikdy jsem nebyl extra stavitel. Design nebyla nikdy moje silná stránka. I přes to jsem měl radost z každé krychle s dveřmi a okny, jež jsem se opovážil nazvat útulným domem. Po rutinních pracích (těžba, výlet, looting, vraždy mrtvých) jsem se vrátil s dostatkem materiálů k výstavbě mého domku. 

Postavil jsem ho hned za pevností a vytvořil dokonce i malé parkovišťátko u silnice. Hra občas není úplně přívětivá s terénem a mě se nepodařilo to parkoviště úplně srovnat a zamezit hrbolům. Ale což, byl jsem jediný přeživší! Jediný, kdo se mi mohl přijít vysmát, je zombice s roztrženou hubou od ucha k uchu.

Vedle parkovišťátka tak vyrostla honosná budova se zkosenou střechou a výstupem na ni. Už při stavění jsem nebyl úplně spokojený s výsledkem. Trošku jsem si pohrál s interiérem, vytvořil soustavu místností, kde by neměla chybět toaleta ani koupelna. Vyzkoušel jsem zapojit pár elektrických světel, vrazil nad vstupní dveře nápis „HELLHOUSE“ a v praxi se vlastně k budově už nikdy nevrátil. Na půdě zbyl po dědkovi starej psací stroj…. heh… teda můj spacák a i ten se později stejně přemístil k tunelu se skladištěm.

Když jsem třídil věci ve skladišti, podíval jsem se co vše je třeba k rozšíření mých záhonků. K výrobě květináče bylo zapotřebí hodně shnilého masa v kombinaci s hlínou. Vylepšil jsem si o jeden stupeň vlastnost „zahradnictví“ a vydal se na toulky k získání shnilého masa do foroty. 

Nejrychlejší způsob ze začátku je rozebírat mršiny volně se povalujících na silnici. Dalším zdrojem je poušť nebo spáleniště, kde se vyskytují supi. Když je zabíjíte, získáte maso i peří. Shnilé maso lze také získat ze zombie zvířat. To je ale celkem riskantní, hlavně v radioaktivním biomu. 

Bývám opravdovým looting masterem a nerad nechávám cokoliv ladem. Zahazuju opravdu jen to, co si můžu doma vyrobit nebo natěžit. Shnilé maso bych nezahodil, to bych radši přišel o ruku 😀 V případě nakynutých kapes a překypujícího batohu si strategicky rozmístím u silnice dřevěné bedny, kam se „vysypu“, označím místo na mapě jako „Sklad XY“ a později si sem zajedu vybrat věci zpět. Získal jsem tedy celkem dost shnilého masa a vystavěl první větší záhony. Prvními surovinami byla kukuřice, dýně, brambory a borůvky.