NES Blades of Steel (1988)

Sportovní hry tak nějak vždycky patřily k mému oblíbenému žánru. Inklinoval jsem u hraní k různým záznamům výsledků, vytváření imaginárních lig a sestavování tabulek. Blades of Steel patřil mezi mé nejhranější tituly na konzoli Nintendo. 

Abych si jako malý capart okořenil rutinní hraní, vytvářel jsem si spoustu motivací ve formě tabulek a zapisování výsledků. Systém rozehrání přáteláků každý s každým čtyři zápasy vyústil v zajímavou ligovou tabulku. Snažil jsem se tenkrát vždy dát co nejvíce branek a zvítězit vysokým rozdílem. Pořadí tehdejších turnajů už asi těžko dneska někde dohledám. Jediné co mi zůstalo v paměti je, že první v tabulce byla Minnesota.

Blades of Steel nabízí celkem osm známých týmů z NHL. S nimi lze hrát přátelská utkání mezi sebou, ale je tu také možnost sehrát cestu za Stanley Cupem. Tahle tour není moc dlouhá. Odehraje se v rámci tří zápasů, které musíte vyhrát. Je to formou náhodného losu pavouka a do cesty se vám tak postaví celkem tři soupeři. S každým odehrajete jediný zápas. 

Zápasy jsou rozdělené na klasické třetiny o dvaceti minutách herního času. Hraje se tu klasicky v pěti hráčích v poli a s brankářem. Možná si říkáte, proč takovouto samozřejmost píšu, ale dříve nebývalo zvykem se ve hrách držet striktních pravidel podle reálného hokeje. I tady najdete jistá zjednodušení pravidel. 

Ve hře není žádný ofsajd, nebo zakázané uvolnění a vše hezky rychle plyne. To co zajeté hráče překvapí je reversní ovládání, kdy tlačítkem tolik navyklým na střelu se tu přihrává a naopak. Každopádně se celkem rychle přeučíte. Souboje mezi hráči sleduje bedlivým okem rozhodčí a pokud dojde k šarvátce, doslova odtáhne poraženého na trestnou lavici. Potrestaný hráč zůstává na trestné lavici opravdové dvě minuty herního času a nebo se vrátí do hry pokud jeho tým inkasuje. 

Souboje a obírání soupeře o puk je jednoduchý. Musíte protihráče třikrát hitnout, jakmile se vám to podaří, získáte puk. Ovšem mnohdy se protihráč nevzdá a dojde k pěstnímu souboji bez rukavic. Hra se stopne a přepne do detailního zobrazení. Vidíte tak před sebou dva hráče, kteří se pomlátí o účast na trestné lavici. Poražený je odtažen a vítěz bere puk. Taková strkanice v brankovišti nebo v mezikruží může přinést útočícímu hráči i trestné střílení.

Trestná střílení mají podobný mód jako pěstní souboje. Vše je hezky detailně vykresleno zblízka a vy se v roli střelce ocitnete zády ke kameře a čelem k brankáři. Vše je sice statické a vy volíte jen směr střely, ale vypadá to fakt skvěle a je to podpořeno dobrým atmosférickým ozvučením. Je škoda, že tahle minihra trestných střílení není spustitelná přímo z menu hry.

V případě, kdy zápas skončí remízou, jde se rovnou na trestná střílení. Tam budete mít celkem pět pokusů k úspěšnému vstřelení branky, ale také se ujmete role brankáře. Stejně jako u střelce i u brankáře musíte prostě v pravý čas jen tipnout směr a část branky kam by mohl puk jít. Je to o náhodě, ale umí to hezky vytvářet atmosféru. Třeba když si to střihnete ve dvou s kamarádem. Prim hrají možnosti mnoha směrů, kam lze puk zamířit a můžete se pak vysmát kamarádovi, že nezůstal s gólmanem stát na místě, když šel puk přímo po ledě a doprostřed. Jindy se chytnete za hlavu, jak je možné, že to vychytal 🙂

Za zmínku také stojí, že v klasickém herním zobrazení, kdy koukáte na stadion (jeho část) zleva doprava se puk střílí vždy jen po ledě. Jiné hokejové hry nabízely tenkrát už dva módy střely, vzduchem i po ledě (Ice Hockey). A nakonec si povíme zásadní věc. Směr vaší střely nejde nijak korigovat. Při střele zamíří puk vždy směrem, kde se pohybuje šipka. 

Ta je umístěná na brankové čáře a jezdí si od jedné tyče ke druhé. Je pak jen na vás, jak se zorientujete v útočném pásmu. Mnohdy po okamžitém překročení modré čáry stojí šipka u tyčky. Musíte tak kotouč podržet, rozehrát a vyčkat na lepší příležitost. Není to však nic složitého a dá se to celkem bez problému naučit. Za pár hraní budete vědět přesně kdy vystřelit a kdy se to naopak nevyplatí.