Minecraft #02 – Hellyho kutloch
Má zbídačená mysl mě však neoklamala. Z pozice trosečníka jsem přistál u břehu a radoval se, že jsem našel opravdový domov. Vesnici jsem prozatím nechal být a nahlížel na ni z povzdálí. Kdoví kdo tam žije a tak se raději pořádně porozhlédnu po blízkém okolí. „Chtělo by to najít ideální místo někde u vody. Místo mého základního tábora, které pak postupně zabydlím k obrazu svému“ říkal jsem si.
Od zálivu, kde jsem nechal ukotvenou loďku, jsem nemusel příliš spěchat do hlubokého vnitrozemí. Po několika metrech chůze jsem uviděl nádhernou louku a cítil jsem se jako Praotec Čech: „Tady je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající.“ S tím medem to bylo reálnější, než jsem si mohl myslet. Při kácení několika stromů jsem objevil včelí sídla v korunách stromů. To se mi bude v budoucnu hodit.
Plný dojmů jsem se však stejně musel pověnovat věcem běžným a nutným. Takže jsem se vrhl na těžbu dřeva, vytvořil si malé políčko na obilí a poohlédl se po nějaké té potulující se zvěřině. „Tohle místo oplývá vším, co si může pravý trosečník přát“ pomyslel jsem si. Nedaleko přežvykovala trávu skupinka krav a u vody se pásly ovce. Když jsem se ohlédnul z kopce do dáli, měl jsem po ruce i poušť se všemi jejími surovinami. V místě kde se lámal pouštní biom s tím klasickým se nespoutaně pohybovala také skupinka divokých koní.
Z romantického zahledění do okolí mě velice rychle probral Creeper, který se mi za zády zjevil přímo u mého provizorního tábora. Že se mi ta ludra zelená zrovna usadila u mých truhel s poctivě nasyslenýma surovinama! Naštěstí jsem se stal hrdým bojovníkem a odlákal ho dál, kde následným neúspěšným bojem explodoval. Bylo nutné si přiznat, že moje vestička a meč z kamene mě moc dlouho neochrání, navíc když se blíží noc.
Zašel jsem si k vodě, kde se pásly ovce a ostříhal z nich vlnu. Následně vykraftil postel, abych nejen přečkal noc, ale také si zajistil v případě smrti nový spawn point. Dalšího rána bylo třeba najít vhodné místo, kde těžit suroviny na stavbu. Vytvořit si nějaký důl, kde bych našel nejen stálý příjem kamene, ale také železa a dalších důležitých surovin.
Díky třem nocím strávených v dolech v podzemí jsem získal dostatek železa na výrobu plánovaného výzbroje. Z hlubin jsem si také přinesl spoustu kamení a mohl jsem si tak postavit nějaký základní přístřešek. Jenže okolí je plné mírných kopečků a tak jsem se rozhodl si prostor prvně srovnat pro bezpečné položení základů.
S pocitem naplnění jsem se otočil a chtělo se mi žít, stejně jako ti dva, co přišli napovědět, že není špatný snít. Jenže ti dva, co přišli, táhli s sebou ještě další kámoše. Za zády se mi v dálce zjevila skupina Nájezdníků. Měl jsem štěstí, že mě nezmerčili.
I když jsem si v železném brnění připadal neporazitelně, měl jsem se na pozoru. Hrdinně zalezlý za kopečkem jsem na sobě pozoroval mírně zvýšený tep, nepatrnou inkontinenci ohrožující korozí mé brnění a naštěstí odcházející Nájezdníky někam do hlubokého lesa.
Níže Vám nabízím několik pohledů vůkol místa, kde jsem se zabydlel. Pohledy všemi směry ukazují, které biomy mám blízko a na jednom screenu jde vidět nedaleká vesnice, do které se vydám v příštím díle.
Má zbídačená mysl mě však neoklamala. Z pozice trosečníka jsem přistál u břehu a radoval se, že jsem našel opravdový domov. Vesnici jsem prozatím nechal být a nahlížel na ni z povzdálí. Kdoví kdo tam žije a tak se raději pořádně porozhlédnu po blízkém okolí. „Chtělo by to najít ideální místo někde u vody. Místo mého základního tábora, které pak postupně zabydlím k obrazu svému“ říkal jsem si.
Od zálivu, kde jsem nechal ukotvenou loďku, jsem nemusel příliš spěchat do hlubokého vnitrozemí. Po několika metrech chůze jsem uviděl nádhernou louku a cítil jsem se jako Praotec Čech: „Tady je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající.“ S tím medem to bylo reálnější, než jsem si mohl myslet. Při kácení několika stromů jsem objevil včelí sídla v korunách stromů. To se mi bude v budoucnu hodit.
Plný dojmů jsem se však stejně musel pověnovat věcem běžným a nutným. Takže jsem se vrhl na těžbu dřeva, vytvořil si malé políčko na obilí a poohlédl se po nějaké té potulující se zvěřině. „Tohle místo oplývá vším, co si může pravý trosečník přát“ pomyslel jsem si. Nedaleko přežvykovala trávu skupinka krav a u vody se pásly ovce. Když jsem se ohlédnul z kopce do dáli, měl jsem po ruce i poušť se všemi jejími surovinami. V místě kde se lámal pouštní biom s tím klasickým se nespoutaně pohybovala také skupinka divokých koní.
Z romantického zahledění do okolí mě velice rychle probral Creeper, který se mi za zády zjevil přímo u mého provizorního tábora. Že se mi ta ludra zelená zrovna usadila u mých truhel s poctivě nasyslenýma surovinama! Naštěstí jsem se stal hrdým bojovníkem a odlákal ho dál, kde následným neúspěšným bojem explodoval. Bylo nutné si přiznat, že moje vestička a meč z kamene mě moc dlouho neochrání, navíc když se blíží noc.
Zašel jsem si k vodě, kde se pásly ovce a ostříhal z nich vlnu. Následně vykraftil postel, abych nejen přečkal noc, ale také si zajistil v případě smrti nový spawn point. Dalšího rána bylo třeba najít vhodné místo, kde těžit suroviny na stavbu. Vytvořit si nějaký důl, kde bych našel nejen stálý příjem kamene, ale také železa a dalších důležitých surovin.
Díky třem nocím strávených v dolech v podzemí jsem získal dostatek železa na výrobu plánovaného výzbroje. Z hlubin jsem si také přinesl spoustu kamení a mohl jsem si tak postavit nějaký základní přístřešek. Jenže okolí je plné mírných kopečků a tak jsem se rozhodl si prostor prvně srovnat pro bezpečné položení základů.
S pocitem naplnění jsem se otočil a chtělo se mi žít, stejně jako ti dva, co přišli napovědět, že není špatný snít. Jenže ti dva, co přišli, táhli s sebou ještě další kámoše. Za zády se mi v dálce zjevila skupina Nájezdníků. Měl jsem štěstí, že mě nezmerčili.
I když jsem si v železném brnění připadal neporazitelně, měl jsem se na pozoru. Hrdinně zalezlý za kopečkem jsem na sobě pozoroval mírně zvýšený tep, nepatrnou inkontinenci ohrožující korozí mé brnění a naštěstí odcházející Nájezdníky někam do hlubokého lesa.
Níže Vám nabízím několik pohledů vůkol místa, kde jsem se zabydlel. Pohledy všemi směry ukazují, které biomy mám blízko a na jednom screenu jde vidět nedaleká vesnice, do které se vydám v příštím díle.
Od zálivu, kde jsem nechal ukotvenou loďku, jsem nemusel příliš spěchat do hlubokého vnitrozemí. Po několika metrech chůze jsem uviděl nádhernou louku a cítil jsem se jako Praotec Čech: „Tady je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající.“ S tím medem to bylo reálnější, než jsem si mohl myslet. Při kácení několika stromů jsem objevil včelí sídla v korunách stromů. To se mi bude v budoucnu hodit.
Plný dojmů jsem se však stejně musel pověnovat věcem běžným a nutným. Takže jsem se vrhl na těžbu dřeva, vytvořil si malé políčko na obilí a poohlédl se po nějaké té potulující se zvěřině. „Tohle místo oplývá vším, co si může pravý trosečník přát“ pomyslel jsem si. Nedaleko přežvykovala trávu skupinka krav a u vody se pásly ovce. Když jsem se ohlédnul z kopce do dáli, měl jsem po ruce i poušť se všemi jejími surovinami. V místě kde se lámal pouštní biom s tím klasickým se nespoutaně pohybovala také skupinka divokých koní.
Z romantického zahledění do okolí mě velice rychle probral Creeper, který se mi za zády zjevil přímo u mého provizorního tábora. Že se mi ta ludra zelená zrovna usadila u mých truhel s poctivě nasyslenýma surovinama! Naštěstí jsem se stal hrdým bojovníkem a odlákal ho dál, kde následným neúspěšným bojem explodoval. Bylo nutné si přiznat, že moje vestička a meč z kamene mě moc dlouho neochrání, navíc když se blíží noc.
Zašel jsem si k vodě, kde se pásly ovce a ostříhal z nich vlnu. Následně vykraftil postel, abych nejen přečkal noc, ale také si zajistil v případě smrti nový spawn point. Dalšího rána bylo třeba najít vhodné místo, kde těžit suroviny na stavbu. Vytvořit si nějaký důl, kde bych našel nejen stálý příjem kamene, ale také železa a dalších důležitých surovin.
Díky třem nocím strávených v dolech v podzemí jsem získal dostatek železa na výrobu plánovaného výzbroje. Z hlubin jsem si také přinesl spoustu kamení a mohl jsem si tak postavit nějaký základní přístřešek. Jenže okolí je plné mírných kopečků a tak jsem se rozhodl si prostor prvně srovnat pro bezpečné položení základů.
S pocitem naplnění jsem se otočil a chtělo se mi žít, stejně jako ti dva, co přišli napovědět, že není špatný snít. Jenže ti dva, co přišli, táhli s sebou ještě další kámoše. Za zády se mi v dálce zjevila skupina Nájezdníků. Měl jsem štěstí, že mě nezmerčili.
I když jsem si v železném brnění připadal neporazitelně, měl jsem se na pozoru. Hrdinně zalezlý za kopečkem jsem na sobě pozoroval mírně zvýšený tep, nepatrnou inkontinenci ohrožující korozí mé brnění a naštěstí odcházející Nájezdníky někam do hlubokého lesa.
Níže Vám nabízím několik pohledů vůkol místa, kde jsem se zabydlel. Pohledy všemi směry ukazují, které biomy mám blízko a na jednom screenu jde vidět nedaleká vesnice, do které se vydám v příštím díle.
Má zbídačená mysl mě však neoklamala. Z pozice trosečníka jsem přistál u břehu a radoval se, že jsem našel opravdový domov. Vesnici jsem prozatím nechal být a nahlížel na ni z povzdálí. Kdoví kdo tam žije a tak se raději pořádně porozhlédnu po blízkém okolí. „Chtělo by to najít ideální místo někde u vody. Místo mého základního tábora, které pak postupně zabydlím k obrazu svému“ říkal jsem si.
Od zálivu, kde jsem nechal ukotvenou loďku, jsem nemusel příliš spěchat do hlubokého vnitrozemí. Po několika metrech chůze jsem uviděl nádhernou louku a cítil jsem se jako Praotec Čech: „Tady je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající.“ S tím medem to bylo reálnější, než jsem si mohl myslet. Při kácení několika stromů jsem objevil včelí sídla v korunách stromů. To se mi bude v budoucnu hodit.
Plný dojmů jsem se však stejně musel pověnovat věcem běžným a nutným. Takže jsem se vrhl na těžbu dřeva, vytvořil si malé políčko na obilí a poohlédl se po nějaké té potulující se zvěřině. „Tohle místo oplývá vším, co si může pravý trosečník přát“ pomyslel jsem si. Nedaleko přežvykovala trávu skupinka krav a u vody se pásly ovce. Když jsem se ohlédnul z kopce do dáli, měl jsem po ruce i poušť se všemi jejími surovinami. V místě kde se lámal pouštní biom s tím klasickým se nespoutaně pohybovala také skupinka divokých koní.
Z romantického zahledění do okolí mě velice rychle probral Creeper, který se mi za zády zjevil přímo u mého provizorního tábora. Že se mi ta ludra zelená zrovna usadila u mých truhel s poctivě nasyslenýma surovinama! Naštěstí jsem se stal hrdým bojovníkem a odlákal ho dál, kde následným neúspěšným bojem explodoval. Bylo nutné si přiznat, že moje vestička a meč z kamene mě moc dlouho neochrání, navíc když se blíží noc.
Zašel jsem si k vodě, kde se pásly ovce a ostříhal z nich vlnu. Následně vykraftil postel, abych nejen přečkal noc, ale také si zajistil v případě smrti nový spawn point. Dalšího rána bylo třeba najít vhodné místo, kde těžit suroviny na stavbu. Vytvořit si nějaký důl, kde bych našel nejen stálý příjem kamene, ale také železa a dalších důležitých surovin.
Díky třem nocím strávených v dolech v podzemí jsem získal dostatek železa na výrobu plánovaného výzbroje. Z hlubin jsem si také přinesl spoustu kamení a mohl jsem si tak postavit nějaký základní přístřešek. Jenže okolí je plné mírných kopečků a tak jsem se rozhodl si prostor prvně srovnat pro bezpečné položení základů.
S pocitem naplnění jsem se otočil a chtělo se mi žít, stejně jako ti dva, co přišli napovědět, že není špatný snít. Jenže ti dva, co přišli, táhli s sebou ještě další kámoše. Za zády se mi v dálce zjevila skupina Nájezdníků. Měl jsem štěstí, že mě nezmerčili.
I když jsem si v železném brnění připadal neporazitelně, měl jsem se na pozoru. Hrdinně zalezlý za kopečkem jsem na sobě pozoroval mírně zvýšený tep, nepatrnou inkontinenci ohrožující korozí mé brnění a naštěstí odcházející Nájezdníky někam do hlubokého lesa.
Níže Vám nabízím několik pohledů vůkol místa, kde jsem se zabydlel. Pohledy všemi směry ukazují, které biomy mám blízko a na jednom screenu jde vidět nedaleká vesnice, do které se vydám v příštím díle.
